Podrobně k požadavkům nařízení EU o odlesňování a sledovatelnosti produktů v oblasti její působnosti

Do zavedení platnosti nařízení o odlesňování 30. prosince 2024 zbývá pouhých 18 měsíců. Pokud patříte mezi ty, kteří si přečetli Nařízení EU o odlesňování (EUDR), neuniklo vám, že žádný požadavek výslovně a přímo neukládá postupy mapování dodavatelského řetězce nebo sledovatelnosti hospodářským subjektům z EU a obchodníkům, kteří nejsou malými a středními podniky.

Abychom lépe porozuměli dopadu nařízení, pokud jde o sledovatelnost, je třeba se podívat na některé požadavky na informace uvedené v článku 9 nařízení: (1) země produkce, (2) geolokace všech pozemků, kde byly příslušné komodity vyrobeny/získány, a (3) datum nebo časový rozsah produkce. Společnosti, na které se vztahují povinnosti náležité péče podle nařízení, budou muset shromažďovat tyto informace pro všechny produkty v rozsahu nařízení, které uvádějí na trh EU nebo z něj vyvážejí. Tento úkol nelze brát na lehkou váhu, protože tyto tři prvky bude třeba systematicky začleňovat do prohlášení o náležité péči podávaných příslušnými organizacemi, jak je zdůrazněno v příloze II nařízení.

Mapování a sledovatelnost dodavatelského řetězce

Co to ale v praxi znamená? Hospodářské subjekty a obchodníci (kteří nejsou malými nebo středními podniky), kteří uvádějí relevantní produkty na trh EU, budou muset mít úplný přehled o všech subjektech a obchodních vztazích v jejich dodavatelských řetězcích, až po producenta surovin. To je zásadní, aby organizace mohla s jistotou shromáždit výše uvedené informace, zejména geolokaci pozemku. Klíčové je také posouzení složitosti dodavatelského řetězce i rizika smíchání s produkty neznámého původu.

Pokud tyto informace ještě nejsou známy hospodářskému subjektu nebo obchodníkovi, který není malým nebo středním podnikem, prvním krokem je zapojit se do důkladného mapování dodavatelského řetězce zpět k farmám nebo lesům produkujícím příslušné surové komodity.

Několik výzev souvisejících s mapováním dodavatelského řetězce je dobře známo a již se s nimi setkalo dřevařské odvětví, které již více než deset let zavádí požadavky nařízení EU o dřevě (EUTR):

• Čím delší a čím složitější jsou dodavatelské řetězce, tím obtížnější a náročnější bude mapování dodavatelského řetězce.
• Mapování dodavatelského řetězce je v podstatě cvičením silné transparentnosti, které vyžaduje řádné zapojení, komunikaci a budování důvěry s přímými i nepřímými dodavateli. To je nezbytné pro správnou identifikaci obchodních vazeb směrem k oblasti výroby surovin.
• Mapování dodavatelského řetězce vyžaduje určitou úroveň aktualizace a ověřování, protože deklarativní informace získané od nepřímých dodavatelů prostřednictvím nepřímých komunikačních kanálů s sebou nesou riziko, že budou buď rychle zastaralé a/nebo neúplné a/nebo jednoduše nesprávné. K řešení těchto problémů jsou možné přístupy: (1) křížová kontrola identifikovaných obchodních vazeb s dokumentárními (nebo jinými) důkazy, jako jsou vzorové faktury a přepravní dokumenty mezi jednotlivými uzly dodavatelského řetězce, (2) proaktivně identifikovat místa v dodavatelském řetězci, která jsou zvláště ohrožena smísením s produkty z neidentifikovaných zdrojů, a (3) zvýšit povědomí dodavatelů o důležitosti informovat každého nového (sub)dodavatele vstupujícího do dodavatelského řetězce.
• Některé stávající digitální nástroje pro mapování dodavatelského řetězce jsou postaveny na systému kaskádových průzkumů u dodavatelů, aby se usnadnil sběr informací směrem k mísu původu komodit.

Řízení informací v dodavatelském řetězci

Přimět dodavatele, aby shromažďovali a poskytovali informace o dodavatelském řetězci, je vždy výzvou. Organizace a udržování informací o dodavatelském řetězci je dalším náročným úkolem, protože často zahrnuje velmi velké množství dat s vysokou úrovní složitosti. Pro správné řízení těchto informací je třeba vyvinout specifické digitální systémy. Neexistuje žádná rada typu „jedno řešení pro všechny“, protože hospodářské subjekty s relativně jednoduchými produkty, malými a stabilními dodavatelskými řetězci se mohou spolehnout na běžný kancelářský software, který mají běžně k dispozici a na většině počítačů (textové dokumenty, tabulky, obrázky, úložiště složek a podsložek a komunikaci prostřednictvím e-mailů). U většiny dodavatelských řetězců však množství dat ke správě velmi rychle přeroste tuto sadu běžně používaných nástrojů.

Databáze jsou nejvhodnějším typem softwaru, který společnostem umožňuje komplexním způsobem uchovávat dlouhé záznamy a porovnávat data. Jinými slovy, schopnost zaznamenávat a porovnávat data o dodavatelích, surovinách, konkrétních produktech, dodávkách atd. Na samotných datech stojí uživatelské rozhraní jako software nebo platforma.

Základní otázkou při zřizování nebo aktualizaci databází používaných k ukládání informací o dodavatelském řetězci – zejména s ohledem na dodržování EUDR – je, jak jsou informace shromažďovány a kdo má přístup k digitálnímu nástroji:

• Digitální nástroje mohou být zaměřeny především na ukládání a organizování informací o původu produktů shromážděných prostřednictvím různých komunikačních platforem, které nemusí nutně automaticky vkládat tyto údaje do digitálního nástroje. Přístup k nástroji je obvykle omezen na organizaci, která jej nasazuje, případně je rozšířen na její přímé dodavatele. Tento přístup představuje zpětnou sledovatelnost produktu, kdy se informace o dodavatelském řetězci shromažďují od konečných produktů zpět ke zdroji.
• Alternativně mohou být vytvořeny digitální nástroje s ambicí být používány ve větší míře napříč dodavatelskými řetězci, přičemž více subjektů dodavatelského řetězce bude zaznamenávat a předávat informace o původu, jak materiál a produkty fyzicky putují dodavatelským řetězcem. Tento přístup se často nazývá dopředná sledovatelnost zdroje. Lze toho také dosáhnout kombinací po sobě jdoucích digitálních nástrojů, které spolu „hovoří“ prostřednictvím funkcí interoperability.

Existuje mnoho dalších dostupných možností a prvků, které je třeba vzít v úvahu při výběru správného nástroje pro digitální sledovatelnost, včetně následujících:

• Nástroje mohou být vyvinuty interně organizacemi samotnými nebo mohou být vyvinuty externím poskytovatelem IT služeb, který buď vytvoří plně přizpůsobený nástroj, nebo nabídne standardní řešení;
• Dostupný software nebo platformy se mohou zaměřit pouze na mapování dodavatelského řetězce nebo funkce sledovatelnosti nebo mohou zahrnovat různé související, ale dodatečné funkce, jako je: poskytování hodnocení rizik produktu; přístup k hodnocení ESG dodavatelů; funkce řízení nákupu; bankovní nebo školicí služby pro zemědělce atd.

Geolokační informace

Jakmile jsou dodavatelské řetězce pro produkty, kterých se rozsah týká, hospodářským subjektům plně známy, je třeba věnovat zvláštní pozornost požadavku na geolokaci všech pozemků.

Článek 2(27) Nařízení EU o odlesňování definuje pozemek jako „pozemek v rámci jedné nemovitosti, jak je uznáváno právem země produkce, která má dostatečně homogenní podmínky, aby umožnily vyhodnocení celkové úrovně rizika odlesňování a znehodnocování lesů spojené s příslušnými komoditami produkovanými na této půdě“.

Článek 2(28) definuje geolokaci jako „zeměpisnou polohu pozemku popsanou pomocí souřadnic zeměpisné šířky a délky odpovídajících alespoň jednomu bodu zeměpisné šířky a délky a za použití alespoň šesti desetinných míst“.

Geolokační souřadnice jsou kombinací dvou číslic, jedna představuje zeměpisnou šířku a druhá zeměpisnou délku, průsečík obou odpovídá bodu na povrchu Země. Povinnosti nařízení EU o odlesňování ve vztahu ke geolokaci pozemků budou mít různé podoby:

• Pro pozemky menší než 4 hektary, stejně jako pro chovy dobytka, bude postačovat jeden geolokační bod (jedna referenční zeměpisná šířka a jedna zeměpisná délka);  
• U pozemků nad 4 hektary využívaných k produkci příslušných komodit jiných než je skot budou zapotřebí polygony s dostatečným počtem bodů k popisu obvodu těchto pozemků. 

Tyto geolokační informace je třeba shromáždit a zaznamenat, pokud ještě nejsou k dispozici. I když je zásobovací základna obrovská, jako například v případě plodin pěstovaných drobnými zemědělci, bude nutné zmapovat skutečné pozemky. Tento krok se obvykle provádí tak, že se fyzicky vydáte na hřiště s vhodným zařízením (buď ruční GPS nebo smartphone). Je také možné mapovat body nebo polygony přímo z počítače identifikací pozemku nebo nakreslením jejho hranic na obrázek Země.

Bez ohledu na použitá řešení má shromažďování informací o geolokaci mapováním farem a lesních pozemků dodávajících suroviny důležité důsledky z hlediska logistiky a zapojení dodavatelského řetězce, protože bude pravděpodobně zahájeno organizací blíže spotřebitelským trhům, ale logisticky organizované nebo implementované organizacemi blíže producentům.

Kromě logistiky a nákladů spojených s tímto mapovacím procesem je třeba zvážit několik prvků, aby bylo možné náležitě spravovat geolokační informace:

• Odkazy na zeměpisnou šířku a délku lze zaznamenávat na základě různých referenčních souřadnicových systémů (např. UTM, WGS, Lambert atd.);
• Souřadnice lze uložit v různých formátech souborů (např. soubory csv, shapefile, soubory KML soubory GeoJSON atd.);
• Souřadnice lze spravovat a vizualizovat prostřednictvím různých softwarů nebo platforem (např. Google Earth, ArcGIS, QGIS atd.).

Kromě toho, protože se komodity, materiály nebo produkty pocházející z těchto komodit v rámci dodavatelských řetězců mísí, bude třeba geografické polohy odpovídajícím způsobem agregovat, aby bylo možné produkty uváděné na trh EU nebo z něj vyvážené porovnat se všemi možnými původy suroviny. Přesnost v tomto úkolu bude nanejvýš důležitá. Jakýkoli smysluplný závěr, že příslušný produkt nezpůsobil odlesňování po datu uzávěrky – včetně produktů, s nimiž se obchoduje volně ložené nebo složené – závisí na přesnosti a úplnosti seznamu geolokací. Jak uvádí nedávný dokument FAQ Evropské Komise, „když je zásilka hromadných komodit, které byly všechny smíchány, spojena s několika stovkami pozemků, skutečnost, že jeden z pozemků byl po roce 2020 odlesněn, by mohla způsobit, že celá zásilka nebude v souladu“. Dále specifikuje, že jeden polygon by měl odpovídat jednomu pozemku a nemůže odpovídat (1) velké oblasti zahrnující několik pozemků nebo (2) oblasti, která zahrnuje pozemky jiné než pozemky, kde se komodita pěstuje.

K dosažení spolehlivé identifikace pozemků, na kterých vyrostly komodity obsažené v produktu, se zdá nezbytně nutné, aby všechny subjekty dotčených dodavatelských řetězců zvýšily své dovednosti v oblasti geolokačních informací a správy dat, aby se agregace různých seznamů bodů a polygonů v různých krocích dodavatelského řetězce prováděla s přesností. Je také zásadní, aby digitální nástroje používané ke shromažďování a předávání informací o původu u obchodovaných produktů (1) zahrnovaly funkce nezbytné pro zpracování geolokačních informací, (2) usnadňovaly nebo automatizovaly proces slučování geolokačních informací tak, aby odpovídaly činnostem zpracování, a (3) usnadňovaly komunikaci s dalšími subjekty dodavatelského řetězce.

Datum nebo časový rozsah výroby

Dalším velmi důležitým prvkem na úrovni sledovatelnosti vyvolané požadavky EUDR je nutnost sdělit datum nebo časový rozsah výroby. V závislosti na maximálním časovém rozsahu výroby, který bude povoleno deklarovat, to může mít hluboké důsledky z hlediska digitálních systémů, které je třeba nasadit k zachycení těchto informací.

Na rozdíl od geografických informací, které mohou být stabilní v čase (za předpokladu, že dodavatelské řetězce jsou stabilní a že je zaveden proces identifikace nových subjektů, které do nich vstupují), časové informace o produkci surové komodity (např. těžba dřeva nebo sklizeň zemědělské komodity či doba porážky dobytka) jsou nutně dynamickou informací, která se mění s postupnými zásilkami umístěnými na trh EU nebo exportovanými z trhu EU.

Ve svých nedávno zveřejněných FAQ Evropská komise zastává striktní výklad tohoto požadavku, protože odkazuje na konkrétní datum sklizně/těžby pro všechny komodity kromě skotu, a proto neumožňuje deklarovat široké časové rozmezí, které by mohlo zahrnovat měsíce.

Případ certifikací udržitelnosti produktů

Jak mohou stávající certifikační systémy pomoci splnit požadavky EUDR na sledovatelnost? Je zajímavé, že ve své současné podobě mají tato certifikační schémata vysoký potenciál podporovat hodnocení a zmírňování rizik pro legální produkci bez odlesňování, ale je méně pravděpodobné, že budou užitečné, pokud jde o plnění požadavků na sledovatelnost.

Historicky nebyla certifikační schémata postavena se silnou složkou transparentnosti ohledně původu obchodovaných surovin, pokud byl systém záruk zajišťující, že komodita pochází z certifikovaného využívání půdy silný a účinný. Záznamy sledovatelnosti existují a jsou kontrolovány v každém kroku dodavatelského řetězce, ale obvykle nejsou centralizovány v jediném digitálním systému a není povinné předávat tyto informace kupujícím.

Kromě toho, aby se zajistilo progresivní zavádění a aby se řešila realita komodit obchodovaných ve velkém, přijaly tyto systémy také různé možnosti spotřebitelského řetězce (CoC), včetně některých (např. různé typy modelů hmotnostní balance nebo kreditní systémy), které se odchylují od systému fyzické sledovatelnost materiálu. Produkty značené podle modelů hmotnostní balance či kreditní systémy proto nemusí být nutně produkty, které se fyzicky skládají pouze ze surovin vypěstovaných a sklizených na certifikovaných pozemcích.

Segregované modely – ty, které vyžadují, aby byly produkty skladovány nebo vyráběny odděleně – jsou nejvhodnější pro podporu požadované úrovně sledovatelnosti za předpokladu, že: 

• Povolují agregaci a sdílení informací o původu – to již může být případ modelů se zachováním identity (Identity Preserved models);
• Nedovolí, aby určité % materiálu, který není certifikováno nebo kontrolováno a sledováno, vstoupilo do dodavatelského řetězce; a
• Umožňují shromažďování a sdílení časových informací o produkci dané komodity.

Systémy certifikace představují obrovskou příležitost, jak se sladit s celkovými požadavky EUDR, ale budou se muset změnit, aby lépe vyhovovaly požadavkům na sledovatelnost, včetně poskytování digitálních nástrojů usnadňujících shromažďování a sdělování geolokačních a časových informací. Kromě toho musí také zajistit, aby jejich mechanismy integrity dodavatelského řetězce byly dostatečně robustní, tak aby zmírnily riziko falešných prohlášení v rámci dodavatelských řetězců.

Vstup geolokačních dat do informačního systému EU

V neposlední řadě budou hospodářské subjekty předkládat prohlášení o náležité péči při uvádění výrobků na trh EU nebo při jejich vývozu z trhu EU. Evropská komise nedávno sdílela nové důležité informace:

• Informační systém bude založen na stávajícím systému TRACES NT a bude spuštěn v posledním čtvrtletí roku 2024;
• Geolokační data lze odeslat nakreslením na vestavěný mapový prvek Informačního systému, nahrát v přiloženém souboru nebo zadat jako souřadnice;
• Formát souboru GeoJSON je podporován pro nahrávání geolokačních dat; zvažují se další běžné formáty souborů
• Do Informačního systému bude přidána funkce pro kopírování a vkládání informací z předchozích výkazů náležité péče;
• Vývoj aplikačního programovacího rozhraní (API) pro připojení informačního systému k dalším externím systémům se v současnosti nepředpokládá.

Pro další informace kontaktujte prosím:

Chloé Viala
Preferred by Nature expertka na sledovatelnost
cviala@preferredbynature.org

Nebo českou pobočku Preferred by Nature

 ______________________________________________________________________________________

Evropská komise (dárce) nenese odpovědnost za žádné nároky nebo názory prezentované v tomto materiálu. Podpora Evropské komise pro produkci této publikace nepředstavuje souhlas s obsahem, který odráží pouze názory autorů, a Komise nemůže být zodpovědná za jakékoli použití informací v ní obsažených.